RefuFest

Rozhovor s Janem Bičovským, spoluzakladatelem kampusu Hybernska

4. dubna 2018 | Aktuality

Rozhovor s Janem Bičovským, spoluzakladatelem kampusu Hybernska, multifunkčním prostorem, kde se bude konat Refufest 2018

1.Popište nám příběh o tom, jak se Hybernská zrodila. Jaká byla jiskra k vytvoření projektu a jak se vyvinula, aby se stala prostorem, který je dnes?

Příběh začal před dvěma lety, kdy Filozofická fakulta vyjednávala s hlavním městem Prahou, aby získala prostor, který by mohl být využit pro kulturní a vzdělávací aktivity zaměřené na širokou veřejnost. To, co řekli, bylo „v Hybernské ulici je tento velký prostor, který byl už nějaký čas prázdný“. Bývalo to ministerstvo vnitra před Sametovou revolucí. Je to docela velký prostor – přes 7000m2. A zničeho nic jsme se ocitli ve společném projektu s městem – něco, co se na této úrovni dříve nedělo, a začali realizovat potenciál tohoto místa, krok za krokem. V současné době můžeme využít jen asi 20% prostoru, ale my máme představu ukázat, co může každá humanitní fakulta nabídnout; spisovatele, skladatele, zpěváky, dramatiky, spolu s vědci a pedagogy. Doufáme, že je všechny spojíme. Je to místo, kde se veřejnost může setkat s akademickou obcí. Chceme, aby lidé zjistili, že to, co děláme, je obohacující a zábavné.

  1. Jaký je Váš cíl a jak chcete dosáhnout růstu prostoru?

Konečným cílem je kampus filozofické fakulty v centru města, který bude mít vše, co běžně najdete v takových kampusech v Evropě; studentské kluby, události atd. Ale je zde zásadní rozdíl: kampus je často jako ghetto na okraji města. Veřejnost, studenti a akademici se nesetkávají. Z tohoto důvodu chceme motivovat a inspirovat lidi, fakulty a humanitní obory, aby se spojili. A umístění je perfektní – v Praze neexistuje centrálnější lokalita než tato. Prakticky každý musí kolem projít jedno za čas. Není to samotná budova, je to komunita, která se zde shromažďuje. Jedním z nedostatků dnešních univerzit je právě nedostatek příležitostí setkat se a – prostě si hrát. Může se stát, že strávíte pět let jako student a budete sedět ve stejné místnosti s někým, kdo mohl být vaším partnerem v jakémkoli podniku – ale jak byste to věděli? Takže právě zde chceme, aby se setkali. Mohla by to být samozřejmě jen obyčejná učebna, ale existuje i praktická stránka; je to místo, kde můžete předvést svou historickou esej nebo překlad, na kterém jste pracovali ve třídě, možná váš výstavní projekt, místo, kde můžete psát nebo tvořit svou hudbu nebo vyzkoušet inovace ve výuce a vzdělávání. Projekty v aplikované vědě mohou začít od skromných počátků a jednoduchých revolučních myšlenek.

  1. Existují další prostory v Praze, Evropě nebo na celém světě, které Vás inspirují nebo Vás už inspirovaly?

Samozřejmě, existuje mnoho míst, která byla po dlouhou dobu prázdná, a pak je někdo převzal a změnil je do kulturních center. I v Praze je několik takových. Obvykle to zahrnuje někoho, koho nazývám společenským vývojářem – někdo, kdo zapojen stejně tak pro prospěch jako pro kulturu – a zřídkakdy, pokud vůbec, i pro vzdělání a vědu. Získáte obvyklou směsici hipsterské kavárny, nezávislých filmů a společenských akcí – což je dobrý cíl a slouží důležitému účelu – o tom není pochyb.

Snažíme se však dosáhnout něčeho jiného a učinit univerzitu součástí této koncepce – jako tvůrce, herce i publikum, a v akademické komunitě něco změnit, učinit ji otevřenější a více zapojenou do veřejnosti. Pokud víme, neexistuje nic takového ve světě – mít fakultu, nebo fakticky celou univerzitu, která by provozovala takovéhle místo. Není to pan X nebo pan Y, zapojující všechny své umělecké kamarády. Jedná se o Filozofickou fakultu; 8000 studentů a 800 akademických pracovníků se zaměřením na cokoli od filozofie a lingvistiky až po psychologii nebo historii. Na fakultě vyučujeme přes 90 jazyků. Je to poprvé, kdy se toto děje a nevíme, kam budeme směřovat, ale víme, že to bude fungovat. Město také vidí, jaký je tu potenciál. Chic říci, že Praha má 100 000 vysokoškolských studentů. Ale je to studentské město? Existují studentská města jako Brno nebo Olomouc, kde jsou studenti všude. Zde to nevidíte, přestože máme nejstarší univerzitu v okolí. Takže zde máte 100 000 tvůrčích, mladých, inteligentních inovativních lidí – co s tím děláte? A 25 000 absolventů ročně! Studenti na univerzitách by mohli dělat jednu část práce a město by druhou. Ale mezi nimi se musí něco stát, spojovat je.

  1. Jak vidíte typického návštěvníka Hybernské? Jaké je cílové publikum prostoru právě teď a v perspektivě?

Nemáme jednu komunitu, na niž bychom se zaměřili, máme lidi, kteří mohou mít osmdesát a možná osm, a doufáme, že najdeme něco pro každého. Jednou z věcí, na kterých bychom chtěli mnohem více zapracovat, je popularizace vědy – a aktivní zapojení do vědy, které začíná zvědavostí a pokračuje úvahami – a chybami. A to je vrozený instinkt, který by se měl rozvíjet. Kurt Vonnegut v Cat’s Cradle říká, že „každý vědec, který nemohl vysvětlit osmiletému, co dělá, byl šarlatán“. To je výzva. Je toho tolik, co nepřesahuje zdi fakulty na střední školy a základní školy nebo na veřejnost. Lidé nemají velké povědomí o fascinujícím věcech, které děláme – a ještě méně o tom, v čem ta fascinace spočívá. To je něco, co chceme nabídnout. A můžete to dát komukoli, nejen školám nebo studentům, můžete to dát všem.

  1. Co máte na mysli při výběru událostí, filmů, přednášek a přednášejících, které představíte?

Jedním z aspektů je, že nechceme být komerční. Takže se snažíme co nejvíce dělat zdarma. Snažíme se vytvářet události, které jsou zábavné, ale vzdělávají zároveň. Skvělá věc v tom, že se jedná o univerzitní kampus, je to že máme těchto 700 vědců a 8000 studentů. Studentské spolky mají šanci prezentovat svůj program, učitelé přednášejí o věcech, které považují za zajímavé, i když ne nutně v jejich hlavním směru výzkumu – něco, s čím si rádi hrají, hostujeme přednášky od kolegů z celého světa, organizujeme festivaly a konference s tématy od kulturní rozmanitosti po psychologii. Snažíme se zapojit všechny tyto různé lidi. Vezměte si nedávno den sv. Patrika – získali jsme lidi z irských studií na naší fakultě – a zjistili, že stejní lidé, kteří provádějí vážný akademický výzkum irské kultury, jsou také vynikajícími hudebníky, někteří z nejlepších v tradiční irské hudbě tady, zodpovědní za velký zájem o irskou hudbu zde a zároveň skvělí překladatelé z irštiny i angličtiny. A právě tak, jak dokážou vyniknout v různých oblastech, my se snažíme, aby program byl jak intelektuálně náročný, tak i zábavný. A vynásobte to stem, abyste získali představu o tom, co musíme nabídnout jako fakulta.

Na podzim uspořádáme měsíční festival politické satiry, což je v naší zemi něco velmi potřebné. Nejenže spojujeme lidi, kteří dělají satiru, ale také mluví o různých fázích a žánrech a sociálních rolích satiry, od starověkého Řecka a Číny až po dnešní Evropu, jedná se o jemné linie mezi satirou a obyčejnou urážkou, různé žánry satiry, komiksů, drama, písní, parodie … Chceme hovořit o úloze politické satiry ve společnosti a o jejím významu pro demokratickou společnost.

V září se uskuteční akce představující všechny jazyky a kultury, které studujeme – téměř 90 jazyků – zaměřující se na historii, kulturu a literaturu těchto jazyků – Mezinárodní den jazyků, který organizuje knihovna jazyků, projekt, který jsme se začali v loňském roce.

Na fakultě máme nyní velice rozsáhlý projekt podporovaný granty EU, zaměřený na tvořivost: co znamená být kreativní? Jak můžete zvýšit svou kreativitu? Jak pochopit tvořivost jako proces nyní a v historii? Takže vidíte, že to všechno do sebe zapadá.

  1. Proč jste se rozhodli spolupracovat s Refufest 2018?

Studenti fakulty byli velmi aktivní v událostech, které se konaly před dvěma lety. Ve skutečnosti byli tací vždy. A také fakulta přidělila prostor pro ukládání potřeb pro uprchlíky a v rámci univerzity existuje velký studentský projekt, Encyklopedie migrace, která má být – a již je – místo, kam jít, pokud se chcete dozvědět o tématu a situaci uprchlíků.

Festival je něco, co by fakulta neudělala sama o sobě a dosud o tom nepřemýšlela. Ale samozřejmě v takové fakultě jako je naše, pokud se zeptáte lidí, jestli by se chtěli účastnit nebo mají čím přispět, obvykle zazní: “Vlastně jsem něco napsal před pár lety, setkal jsem se s tím a tím profesorem, právě jsem zveřejnil velký článek o tom nebo tamtom, zrovna jsem přeložil knihu na toto nebo to téma“ To je ta skvělá věc: spojení venkovního a vnitřního.

Vzpomínáme, kolik českých lidí opustilo zemi i v minulém století, uniklo teroru a mučení, a také víme, kolik z našich významných kulturních a politických osobností bylo ve skutečnosti uprchlíky. Je naivní myslet si, že můžete své hranice uzavřít. Poslání festivalu je důležité.

  1. Jak si myslíte, že prostory jako je Hybernská mohou napomoci integraci?

Spousta toho, co zde děláme, je nějakým způsobem zaměřena na cizí kultury. Sotva se můžete naučit jazyky, aniž byste získali nějaký náhled, respekt k příslušné kultuře. Máme mnoho studentů a kolegů pocházejících z těchto zemí, jsou zde vítáni a jejich příspěvku si vážíme. Spolupracujeme také s velvyslanectvími a velkým počtem mezinárodních sdružení. Nemůžeme a nebudeme dělat žádnou propagandu, ale můžeme šířit jiný pohled na situaci.

  1. Jak vidíte projekt v budoucnu?

Chtěli bychom vidět, jak se mohou univerzity naučit pracovat s veřejností a doufáme, že jim ukážeme cestu – jak toho dosáhnout – ve spolupráci s komunitou. Vyžaduje to trpělivost a inspiraci a nebude to fungovat a nezakoření se to, pokud to nevezme komunita za své. Jakkoli obtížné je to, aby lidé, kteří jsou svou povahou skeptičtí, individualističtí a podezřívaví k jakémukoliv druhu propagandy, spolupracovali na takovém projektu, zpětná vazba je velmi pozitivní.